Loading

39. Mořské ekosystémy B)



Kontinentální šelf:

• Vlastní pobřeží pevniny:
1) zkrápěná příbojová zona = supralitorál
2) vlastní eulitorál = zóna mezi hranicí přílivu a odlivu
3) sublitorál = trvale zatopený šelf

Dmutí oceánu (tide)
• skládáním přitažlivých sil Slunce a Měsíce se zvedá a klesá hladina oceánů = příliv a odliv – rozdíl 0,3 (na moři) až 16 m
• periodicita dmutí je asi 12 ½ hodiny, denní zpoždění cca 50 minut
• skočné dmutí (příliv) – jednou za dva týdny se sčítá vliv Slunce a Měsíce
• hluché dmutí - naopak

Pohyb vody v moři:
• vzniká působením větru na hladinu, rozdíly teplot v různých zeměpisných šířkách a oblastech, nerovnoměrným ohříváním vody, zemskou rotací, přítokem vody z pevniny, místní sopečnou činností a zemětřesením
• projevuje se jako:
1) mořské proudy
2) vlnění hladiny

Vlnění hladiny:
• tlakem větru na hladinu se částice vody zvedají a klesají nahoru a dolů – téměř nepostupují vpřed
• jednotlivé částice opisují kruhové dráhy =Langmuirovy spirály s osou kolmou na směr vln (vyznačena řádkami pěny)
• průměr L.s. (na moři) 15 - 30 m
• každé dvě sousední spirály rotují opačně

• výška vln do 12 m (max. až 28 m)
• délka (rozestup) vln 300 m, max. 1100 m
• vlny může vytvářet i vítr působící velmi daleko – „divoké moře za bezvětří“ - vlnění se šíří rychlostí 60 km/hod.
• u pobřeží se vlny „řadí“ podél břehu – interakce Langmuirových spirál se dnem litorálu

Vlny vyvolané tektonickými jevy:
• podmořské zemětřesení nebo sopečný výbuch vyvolá pokles nebo vzestup dna
• následkem je vytvoření vysoké vlny (až 38m) tsunami, která se šíří oceánem (cca 800 až 1500 km/hod) a u pobřeží se silně zvyšuje a zalije pevninu až 3 km daleko
• při této vlně voda postupuje vpřed
• na počátku je nápadný odliv !!!

Mořské proudy
• souhrou všech sil působících na vodu oceánu vzniká pohyb vodních mas v oceánu = mořské proudy
• na severní polokouli ve směru hodin. ručiček, na jižní p. proti směru – ale dále formovány rozložením pevninských ker, polohou atmosférických cyklon a anticyklon a pravidelných větrů (pasáty)
• podle teploty vodních mas se tvoří vrstvy – ty se pohybují různým směrem a různou rychlostí
• svým pohybem přenášejí teplo a zásadně ovlivňují klima kontinentů
• podle svého původu obsahují a přemísťují živiny (nebo ne)

Klimatické oscilace
• dva velké systémy atmosférické cirkulace: ENSO a NAO
• ENSO = El Niño Southern Oscillation: v důsledku rozdílu atmos. tlaku nad Jižní Amerikou a Austrálií vane vítr Pacifikem od Ameriky k JV Asii, Indii, Africe a nese vláhu a srážky
- také zvedá hladinu moře o 20 až 40 cm

ENSO (Jižní oscilace El Niño)
• jednou za 4 až 6 let se tento přechodný stav prodlouží na několik měsíců:
= El Niño
- peruánský rybolov zkolabuje
- v JV Asii sucho a požáry
- v Indii hladomor, revolty, atd.
- v záp. části USA kalamitní počasí

NAO (North Atlantic Oscillation)
• pro Evropu je významnější NAO = Severoatlantická oscilace
• obě oscilace spolu souvisejí přes systém atmosférické cirkulace
• NAO je dána rozdílem atmosférického tlaku azorské tlakové výše a islandské tlakové níže
• konvenčně Lisabon - Reykjavík

• podle rozdílu tlaků v období prosinec – březen zasahuje vliv teplého Golfského proudu dále nebo méně daleko do evropské pevniny
• tím se posouvá rozhraní mezi vlhčím a teplotně méně kontrastním atlantským a sušším a teplotně kontrastním klimatem kontinentálním západovýchodně
• zejména výrazný efekt ve střední Evropě
Teplota v oceánu
• velká vodní masa – stabilní teplota, denní kolísání 0,2 – 0,3 °C
• podle zeměpisné šířky:
- tropické pásmo – hladina 26 až 29 °C, teplotní stratifikace, u dna 2,5 °C
- mírné pásmo – sezónní změna u hladiny o 6 °C, mělká moře až o 15 °C
- polární moře – hladina i dno -1,8 °C

Teplota v oceánu a vzestupné proudy :
• teplotní stratifikace v teplých mořích znemožňuje přísun (návrat) živin z hypolimnia a ze dna
• proto jsou v tropickém pásmu hluboká moře (dál od pobřeží) málo produktivní
• živiny mohou dodat pouze vzestupné proudy z hlubin nebo studené proudy zasahující do tropického pásma
• v mořích arktických a antarktických je teplotní rozdíl mezi hladinou a dnem nepatrný – není stratifikace, živiny se mohou dostávat vzestupnými proudy do eufotické zony : dostatek živin
• proto je v polárních mořích vysoká primární produkce, mnoho zooplanktonu a bohatství ryb i mořských ptáků a savců
Hydrostatický tlak v hloubce:
• rozmezí 101 kPa až 111 MPa
• na každých 10 m hloubky navíc přibývá přibližně 100 kPa
• organismy bez dutin vyplněných plyny nemají problém – voda (i v tělních dutinách) je téměř nestlačitelná
• problémy mají vzduch dýchající živočichové – př.: vorvaň (myoglobin)

Světlo v moři:
• proti vnitrozemským vodám proniká do podstatně větších hloubek (více modrá část spektra) – voda je čistší
• kompensační bod fotosynthesy leží na širém moři kolem hloubky 200 m
• maximální fotosynthesa asi v ½ až 1/3 intensity hladinového světla

Obsah rozpuštěných látek :
• průměrně 3,5 % (35 promile) hmotnosti mořské vody tvoří rozpuštěné látky
• z toho 2,7 % NaCl
• pořadí aniontů: chloridy, sírany, … nepatrně uhličitanů
• pořadí kationtů: Na, Mg, podstatně méně Ca, K
• živiny jen v miliontinách promile
• pufrační kapacita slané vody velká
• pH 8,2
• lokální rozdíly salinity:
- příbřežní a kontinentální saliny kolem 25 %
- vnitrozemská moře vyslazovaná řekami jen 0,2-0,8 % (Balt), 1,8 % Černé m., tam často „mrtvé“ hlubiny hypolimnia bez kyslíku – rozklad organické hmoty
• hustota mořské vody:
1 litr váží 1,0248 kg
umožňuje existenci živočichů o hmotnosti 100 t

osmotické poměry: pro mnoho organismů je to isotonické prostředí, ne pro ryby: ze sladkých vod

• Živiny na širém moři jen ve stopách, zejména limitující je N (na rozdíl od vod vnitrozemských, kde je málo P)
• do moře jsou přinášeny z pevnin řekami
• v moři vstupují do velmi rychlého koloběhu látek
• z něj odcházejí v mrtvých organismech do sedimentů – zpět jen vzestupné proudy
• jiná situace je při pobřeží, nebo v mělkých vodách kontinentálních šelfů
• při pobřeží se proto vyskytuje řada specifických biotopů, vesměs vysoce produktivních:
- pobřežní útesy, mořské louky, kelpové lesy (chaluhy), mangrovové porosty, korálové útesy

Primární producenti na širém moři:
• jiné druhové zastoupení než ve vnitrozemských vodách
• hlavní složkou fytoplanktonu jsou rozsivky
• hojné bývají i obrněnky (některé toxické)

Zooplankton :
• v mořích jsou hlavní skupinou živočichů v planktonu korýši, a to zejména Copepoda (klanonožci)
• jejich typickým představitelem je rod Calanus : protáhlí korýši od 1 do necelých 10 mm délky, herbivorní, živí se řasami
• ale mnoho druhů Copepoda je dravých
• vedle klanonožců i jiní korýši, mnozí větší:
• krunýřovky – až 10 cm – tzv. „krill“
• Amphipoda = blešivci

• v planktonu i plující měkkýši – zadožábří plži

• jiné skupiny: ploutvenky, láčkovci, červi
Sezónní změny planktonu:
• průběh závislý na zeměpisné šířce (teplota a světlo v ročních dobách):
• ve studených mořích jedno maximum, zooplankton s opožděním za producenty
• v tropech kolísání v průběhu sezóny, ale není synchronní na různých místech: někde právě rozvoj autotrofů, jinde zooplanktonu (který je už sežral), střídá se

Potravní sítě
• Jsou značně spletité, mnoho druhů v různých úrovních
• kromě herbivorně-predačního řetězce je podstatně zapojena mikrobiální smyčka : organické látky z mrtvých těl organicmů nebo z jejich nesežraných částí jsou využívány bakteriemi a ty jsou žrány prvoky, které konsumují korýši ….
Sekundární produkce
• Oblasti vzestupných proudů (upwelling) a oblasti kontinentálních šelfů jsou výrazně produktivnější než např. širý oceán v tropickém pásmu
• Tomu odpovídají i světové oblasti mořs

Žádné komentáře:

Okomentovat